O myších a lidech
Než jsem se do knihy pustila, neměla jsem absolutní ponětí, o čem vlastně je. Ani anotaci jsem nečetla, což je ale u mě normální, ráda se totiž nechávám překvapit.
Jediné, co jsem se o ní dozvěděla, bylo, že spoustu lidí při čtení brečelo, a i kdybych tohle nevěděla, už po dokončení první kapitoly jsem byla sama schopná říct, že tohle bude smutné. Knížka totiž celou dobu působí dost melancholicky a vy už od začátku tušíte, že to nedopadne dobře.
Dílo je plné vyhlídek na lepší život, a já tak nějak vnitřně věděla, že se našim hrdinům jejich velký sen nesplní, nebo že někdo zemře (protože proč by u toho jinak tolik lidí brečelo, ne?).
Konec vám samozřejmě prozrazovat nebudu, ale řeknu vám, že mě osobně docela zklamal. Přišel mi takový tlačený na sílu a situace, která o něm vlastně rozhodla, mi přišla až moc přehnaná. Zkrátka jsem čekala něco jiného.
Jinak musím říct, že na to, že je to maturitní četba, je jazyk nádherný a kniha je opravdu čtivá a já jsem se každý den těšila, až se dozvím, jak bude pokračovat.
Ačkoliv, co si budem, příběh sám o sobě je vlastně strašně jednoduchý a není nic extra, ale je tak lidský a upřímný, že si mě prostě získal.
Postavy jsou také skvěle napsané a spoustu z nich jsem si i na těch málo stránkách zamilovala. Moc se mi líbilo, jak se vždy chytili třeba i jen malého stébla naděje a kniha nám tak ukazuje, že v něco doufat a věřit je opravdu důležité.
Celkově bych toto dílo opravdu doporučila, jen vám poradím, abyste neměli moc velká očekávání, protože pak byste mohli být zklamání.
